Standard

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 142 / 04.06.1996 /D

SLOVENSKÝ ČUVAČ

(Slovenský čuvač)

ZEMĚ PŮVODU: Slovensko

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 18.08.1965

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:

Skupina 1       ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1          ovčáci
Bez zkoušky z výkonu.

Všeobecný vzhled a schopnosti
Plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají horskému typu psa tvrdé konstituce, statné postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou kostru, povahu živou, ostražitou, neohroženou a bystrou. Je od věků přizpůsoben drsnému podnebí slovenských hor, jmenovitě Tater. Postava tatranského čuvače je formátu mírné obdélníkového, trupem dobře využitého a na silné, dosti vysoké noze. Bystrost a bdělost mu daly jméno, neboť "čuvat" znamená slovensky slyšet a odtud pojmenováni plemene "tatranský čuvač".
Užitkové zařazení je dáno od pradávna používáním tatranského čuvače jako psa pastýřského a salašnického na horských holích a jako psa strážného pro střežení příbytků i hranic.
Je bezmezně věrný a srdnatý, pohotový postavit se proti každému škůdci, medvědy a vlky nevyjímajíc. Aby byl od dravců i v noční době rozeznatelný, je podle prastaré pastýřské tradice vždy chován v bílé barvě.

Hlava
Nos má rovný profil o délce téměř poloviny délky hlavy. Je dosti široký, mírně se úžící k čenichu.
Morda je silná, střední délky s tupým čenichem černé barvy, zejména v létě.
Pysky přimknuté, v koutcích uzavřeného tvaru s černou sliznicí, která tlamu úzce a bez převisů lemuje. Tloušťka pysků je střední, patro tlamy černé.
Čelisti jsou silné s pravidelným, vždy úplným chrupem a s nůžkovým skusem.
Čelní sklon je mírný.
Lebka silná podlouhlého tvaru, v mozkové části široká, čelo zřetelné, široké s mělkou žlabinkou, ubíhající nazad, očnicové oblouky přiměřené a na boky skloněné. Temeno hlavy je ploché, týl zřetelný s ostrým přechodem k silnému, mírně vyniklému vazu. Profil temene je poněkud vyklenut nad rovinu nosního hřbetu.
Oči tmavohnědé, bystrého pohledu, oválného tvaru, přímé polohy, víčka černá, přitisklá, sliznice vnitřních koutků tmavá, dojem výrazný.
Uši vysoko nasazené, při kořeni pohyblivé, kratší, klopené do bočně neseného "V" podle hlavy. Obrůst ucha přechází od poloviny v krátkou jemnou srst. Ucho dosahuje v klidu dolním zaobleným krajem do úrovně tlamy.
Krk je nasazen přímo a ve vzruchu nesen vysoko, je stejné dlouhý jako hlava a u psů velmi mocný, bez laloku a s pěknou hřívou.
Přední končetiny Postoj přímý, sloupovitý, s dobrým zaúhlením ramene i lokte, tlapy silné, okrouhlé a sevřené. Končetiny celkem dosti vysoké, zvlášť u psa.
Plec strmá a dlouhá, rameno svalnaté a pevně k tělu přimknuté a k lokti skloněné se silným svalstvem.
Předloktí svislé, silné, svalnaté a dlouhé.
Zápěstí kostnaté a silné.
Záprstí krátké, silné, mírné skloněné.
Tlapa se silnými prsty a drápy, pevné klenby, zaťatého tvaru, dobře srstí zarostlá, s masitými černými tlapkami.

Tělo
Prsa široká s prsní kostí v rovině s ramenními klouby.
Hrudník v žebrech dobře klenutý, o výšce hrudní kosti nad polovinou výšky kohoutku, sahající pod úroveň lokte, široký přes čtvrtinu výšky kohoutku a dlouhý přes polovinu délky trupu.
Žebra klenutá, nazad skloněná, břicho a slabinu dobře uzavírající.
Hřbet rovný, v bedrech mírné klenutý, střední délky, silný.
Bedra s křížem dobře vázaná a svalnatá, přiměřeně dlouhá a velmi pevná.
Břicho a slabiny trupu přiměřené, mírně podkasané.
Záď silná, kvadratická, lehce skloněná.

Zadní končetiny
Hýždě se stehnem tvoři svalnatý celek značné šířky, podlouhlého tvaru. Koleno svalnaté, dobře zaúhlené.
Holeň šikmá, dlouhá se svalnatým lýtkem.
Hlezno silné s kostnatou patou, zaúhlené tupé, s nižším, výrazným a širokým kloubem.
Nárt kratší a silný, postavený svisle, spojený zánártím plynule bez zaškrcení s hleznem. Paspárek nežádoucí.
Tlapy zadní poněkud delší než přední, jinak stejné utvářené. Záprstí poněkud silnější a strmější.
Ocas níže nasazený a v klidu svislý, sahající po zánártí. Tvar doutníkový bez zdvižené špičky, přímý. V běhu nesený obloukovitě nad bedra zahnutý.

Kožich
Osrstění je husté, bílé barvy. Nažloutlý nádech u kořenů uší přípustný, ale nežádoucí. Zřetelné žluté skvrny nepřípustné. Mimo končetiny a hlavu osrstění hustý huňatý kožich, bez pěšinky na hřbetě a bez třásní na ocase a na zadní části stehen. U psů je nápadná hříva. Srst na končetinách a na hlavé je krátká a přilehlá. Na zadních stranách končetin poněkud delší. Od kořenů uší nazad přechází zvolna v hřívu. V kožichu kryjí pestíky plně podsadu, jsou 5 -15 cm dlouhé, v hřívě nejhrubší, jinde mírně zvlněné, tvořící na hřbetě několik příčných vln ze souvislých polokadeří. Samostatné kadeře a rozpadavý kožich jsou nežádoucí. Kyprost a uzavřenost kožichu jsou podmínkou. Podsada vyplňuje kožich jemnou hustou chmýřitou vlnou asi poloviční až dvoutřetinové délky, než mají pestíky. V létě podsada vylíná, kožich ztratí na huňatosti ale nezplihne, nýbrž v důsledku zvlnění pestíků si stále udržuje určitou kyprost a nevytvoří na hřbetě pěšinku.

Kůže je na trupu volná, jinde k tělu těsně přirostlá, s růžovou pokožkou, pigmentovanou černě jen v okolí očí, čenichu a tlamy, kde přechází ve tmavé sliznice. černý pigment mají též šlapky tlapek.
Výška pes 62 - 70 cm, fena 59 - 65 cm v kohoutku.
Chody pohyb tatranského čuvače je při jeho statnosti překvapivé lehký, obratný a rychlý v každém terénu a za každého počasí, a to s oblibou v klusu.

Vady anatomické a typové
Vady jsou : klešťový skus, paspárky, chudozubost, plochá a mělká hruď, následky rachitidy neb psinky, medvědí tlapy, nesymetrický ocas, odchlíplé pysky, nesymetrické uši, splývavá třásnitá nebo zplna zkadeřená srst. Hrubou vadou je slabý obrůst břicha, slabin a genitálií.
Za vady vylučující z oceněni se považují žluté skvrny kožichu, světlé oko a růžové skvrny na čenichu a pyskách, event. na víčku a kryptorchismus.
Z povahových vlastností bývá někdy na závadu přílišný temperament.

Rozměry: