Nevím, jak jinde, ale u nás naprosto všechno. Již narození štěňátek vše změní. Minule to bylo jiné, tentokrát si Bára děti daleko déle hlídala a Darin k nim nepustila. Přestože jsme rodili venku a Darin nám asistovala, byla pro ni štěňátka na dlouho něčím, co je zakázané. Až když jim byl měsíc a Bára byla unavená, začala jí teta Darin být na hlídání dětí dobrá. Štěňátka ji milovala, hlavně "maličká"- Bryannah ji zbožňovala. Občas to vypadlo, že za drzosti co si dovolovala, nastane její poslední hodinka. Byla celá oslintaná, ulízaná, jak ji Darče s Bárou okusovaly, ale nikdy ji neublížili doopravdy.

Dokud bylo dětí hodně a byla menší, museli jsme Báru hlídat, aby jim nekradla z misek. Později už to nedělala, ale Darča začala pociťovat velikou nespravedlnost. Že prý jak ona k tomu přijde, že děti dostávají několikrát za den a ona jen ráno a večer? Když ještě byla funkční ohrádka, ze které si děti časem udělaly hrací prolézačku, musela se s tím smířit.

Proměna nastala i u Báry, období, kdy jí štěňátka už nebaví a celkem ji i prudí, protože pořád chtějí mlíčko, byla pryč. Doma v té době bylo ještě pořád 5 dětí, brzy ale odešel i Barry a Bára dostala zase chuť si s dětmi hrát. Mrňousci si zpočátku nebyli jistí, jestli to mamka myslí vážně: „vždyť my si hráváme jen s tetou Darčou, máma o to většinou nestojí?!“ Chuděrka Bára přitom lehce žárlila, že si děti více hrají s Darčou, brzy však pochopily, že už i máma má chuť s nimi vyvádět vylomeniny.

Největší pro nás viditelná změna asi nastala, když odjely holčičky. Bylo to úžasné, že jsme je mohli poznat více, obě skvělé, živelné, milující. Nebylo lehké se s nimi rozloučit a poslat je na chvilku do opatrování k tatínkovi, kde čekají na nový domov. Bohužel už se nedalo všem dostatečně věnovat a sama bych je nezvládla plně socializovat. Přejít rychle přes dvůr, nebo je jen rychle zavřít do ohrádky, aby se mohlo vyjet autem? Nemožné… Barbucha se navíc naučila přelézat přes plot z králičího pletiva. Nedělalo jí žádný problém po něm lézt jak po žebříku. Tím, že jsme tuhle malou ďábelskou smečku rozdělili napůl, bylo snazší se jim více věnovat. U Kačky našly berušky úžasný prozatímní domov. Vše potřebné do života je teď učí malá Sára. Bella se do nich zamilovala, Bessa je adoptovala a tatínek? Dohlíží na celé to ďábelské ženské plémě s rozvahou čuvačovi vlastní. Díky moc Kačko.

A co u nás? Změnilo se také mnohé. Darče dostala několikrát přes drzý čumák. Bára od kradení z misek, přešla k hlídání kluků při jídle. Darče si ovšem nechá od kluků klidně sežrat celou misku. Pozice ve smečce se zamíchaly prozatím tak, že nadále zůstává Bára v čele, a Darin je v tuto chvíli na nejnižší příčce, až za štěňátky. Tedy jestli se těm rošťákům ještě tak dá říkat. Toto místo jim bude ještě chvilku náležet, což se Darče moc nelíbí. Kluci toho využívají a někdy i lehce zneužívají, tedy alespoň prozatím. Nebude dlouho trvat a karty se ještě trochu zamíchají. Ale celkově se dá říct, že ve smečce vládne pohoda. Kluci jsou ohromní, velicí pohodáři, optimisti, klid a energie z nich přímo čiší. To má na celkovou atmosféru samozřejmě blahodárný vliv. No a  Darča je teď jak vyměněná, mizí její plachost a vítá většinu návštěv, které sice zná, ale byla k nim vždy nedůvěřivá a opatrná. Že by jí to v hlavě konečně zacvaklo?  Když za těmi lidmi jde Bára a kluci, tak to je asi v pohodě. Jako by tu opravdu k celkové harmonii chyběl mužský faktor. Nerada to říkám, ale chlap tu chyběl :-) A teď máme hned dva.