Get Adobe Flash player

Výcvik

 

Se slovenským čuvačem můžete provádět jakýkoli výcvik, svého pejska můžete vést k Bara1.0 všestrannosti, stejně tak s ním můžete cvičit obranu, nebo jej můžete učit záchrannářké práci. Můžete dělat agility, obedienci, tančit se psem, cokoli bude bavit vás, bude bavit vašeho čuvače, vaší fantazii se meze nekladou. Ale pokud chcete mít jen milého, úžasného společníka, nemusíte podrobovat pejska žádnému těžkému výcviku, ale se základním výcvikem by se měl seznámit každý pes, čivavou nebo yorkširem počínaje, dogou či vlkodavem konče. Psi milují čas, který s nimi trávíte, ať je to výcvik a nebo jen procházka, chtějí vám dělat radost a vaši péči a lásku vám 100x oplácet.

 

Výchova a výcvik

Nový článek o tom, jak začít s výchovou našeho malého bílého klubíčka.


S výcvikem je dobré začít u štěňátka hned, když si ho přineseme domů. V této době se prolíná výchova s výcvikem. Nejdříve jej zvykáme na novou rodinu, jméno, obojek. Učíme jej čistotnosti, zvykáme jej na vodítko. Postupně jej začínáme učit základní povely, přivoláváme štěňátko jménem, nejprve doma, později venku na klidném místě. Učíme štěňátko povely sedni, lehni, vstaň, ke mě, chotit na vodítku bez tahání a jeden z mnohdy nejpoužívanějších povelů, fuj, později výcvik rozšiřujeme o další povely např. zůstaň, čekej, štěkej, aport...


Fuj je univerzální zákazový povel, který přerušujeme jakoukoli nežádoucí činnost psa. Stejně ovšem jako u ostatních povelů, se pejsek musí naučit významu tohoto slova. Nezapomeňme ovšem, že zvířátko nemůžeme pouze kárat, musíme jej také chválit, pak se budou snažit nám dělat především radost. Nebojme se i přehnaně pejska chválit, musí poznat jasně, kdy jej chválíme a kdy se na něj zlobíme. Při výcviku Gabry mi opravdu stačilo jen změnit tón a sílu hlasu, aby Gabra pochopila, že její chování nebylo správné. Podobně můžeme používat i jiné zákazové povely, např. NE, mírnější zákaz může být i NESMÍŠ, STAČÍ, DOST. Jsou to povely, kterým budete rozmnět vy i váš pes, takže stejně tak může jako zákaz sloužit slovo kytička, jde jen o to, aby pes za všech okolností pochopil, že na daný příkaz má zanechat veškeré činnosti.


Sedni učíme pejska tak, že si dřepneme ke štěněti, dáme mu povel sedni a levou rukou štěněti přitlačíme zadeček k zemi, pamlsek, který držíme v druhé ruce, dáváme lehce nad hlavu štěněte a potom, co štěně sedí, hned ho odměníme drobným pamlskem a hodně jej chválíme. Brzy si štěně spojí povel pamlsek a pochvalu s požadovaným chováním. Pokud budeme hodně šikovní, ještě bysme v té ruce s pamlskem měli mít vodítko na krátko a lehkým tahem nahoru pomáhat štěńátku sednout.


Lehni učíme štěně podobným způsobem, jako povel sedni. Štěně sedí v pravé ruce máme pamlsek, dáme povel lehni, štěněti můžeme pamlsek ukazovat a držíme jej na zemi před štěňátkem a druhou rukou lehce přitlačujeme štěně v oblasti lopatek k zemi. Když si štěně lehne, štěně odměníme a hodně jej chválíme.


Vstaň učíme štěně nejdříve ze sedu. Dáme štěněti povel vstááááň a pravou rukou lehce začneme táhnou lehce vodítko nahoru a dopředu, současně levou rukou pod břichem štěně zvedáme. Jakmile bude štěně stát, odměníme ho a chválíme.


Přivolání: Nejdříve štěně k sobě volám jménem, později ke jménu přidáme povel Ke mě. Je důležité volat pejska radostně, ať je to štěňe nebo dospělí pes, aby se těšilo z toho, že jej voláme. Vždy, když pejsek přiběhne, chválíme ho, a odměníme ho. Nikdy psa, a zvlášť štěně, netrestáme za pozdní příchod. Pokud se k nám nechce vrátit, raděj si v klidu pro něj dojdeme, nevoláme na něj 20x, to ničemu neprospějě, už tříměsíční štěně budeme těžko chytat, když se k němu rozhodneme běžet a štěně se začne s námi honit a bude se domnívat, že je to nová hra. V tomto případě je lepší nechat jej na dlouhém vodítku, a když štěně "neslyší" na přivolání a dál si něco čmuchá, křikneme na něj fuj, škubneme vodítkem, aby jsme mu připoměli, že jsme ho volali, znovu pěkně přivoláme a pomalu jej přitahujeme zpět. Opět štěně chválíme, jako kdyby přišlo samo, aby vědělo, že i když se mu nechce a přišlo, je moc chválený. A především důslednost je důležitá, ale to nejen u přivolání. Přivoláváme štěně při nejrůznějších příležitostech a zase ho propouštíme ke hře. Nikdy štěně nepřivoláváme, pokud nemůžeme docílit toho, že povelu uposlechne, zbytečně si tak kazíme přivolání.


Aport nemusí každého pejska zprvu bavit, ale záleží jen na vás, jak mu tento cvik zpříjemníte a pro aportování ho nadchnete. Je možné, že váš pes nebude nikdy nadšeně aportovat, ale jako naučený cvik jej může zvládnout. Některý pes bude hodiny míček nosit zpět, jiný vám jej přinese jednou a po druhé si jej ani nevšimne. Pak už jen záleží, jestli se spokojíte jen s tím, že vám psík míček nosí, nebo jestli chcete aport zvládnout tak, jak to vyžadují zkušební řády. Začneme tak, že mičkem na provázku, nebo třeba jen starou ponožku použijeme jako "myšku", kterou chceme, aby ji štěně lovilo.taháme ji po zemi sem tam a štěně se jí tlapkama či tlamičkou snaží chytit. Když je štěně správně natěšené, hodíme míček kousek od nás a štěně jí půjde chytit. Nezapomínáme štěně chválit. pomalu zvětšujeme vzdálenost, případně upřesňujeme cvik do podoby, kterou po nás chtějí zkušební řády, tedy tak, že pes přinese aport, předsedne a na povel aport pustí. Tuto druhou část jsem učila Báru samostatně, až později jsem obě zkombinovala. Učila jsem jí tedy, jen běhat pro míček a donést ho, a držet a pustit na povel. Při spojování jsem pak používala pomocného povelu ke mě, který dobře znala a ten jsem později vypustila.

 


Pamlsek je velmi důležitá součást výchovy. Většina štěňátek je žravá, a pořád by rády něco baštila. Ale pokud štěně není velký jedlík, určitě i přesto najdete nějaká palmsek, který si štěně zamiluje. Dobrým pamlskem je kousíček sýru, piškot, vařené maso, nebo i psí pamlsky, které koupíte v obchodech s chovatelskými potřebami. Tyto pamlsky nám sice vonět nemusí, ale věřte, že uděláte obrovskou radost svému miláčkovi třeba sušenými plícemi, které se dají také nakrájet na malé kousky, nebo sušenými jatry, rybičkami apod.

Pochvala je stejně důležitá nebo ještě důležitější než pamlsek, na psíčka je třeba při výcviku hodně mluvit, především chválit, je to také odměna za dobře vykonanou práci. Je k nezaplacení ten pocit, když se poprvé něco povede tak jak má, Bára z toho má obrovskou radost, skáče a dovádí, je šťastná, jako by říkala, vidíš, povedlo se mi to, taky máš z toho takouvou radost jako já? Zrovna nedávno se jí poprvé podl dobře nový cvik, měla obrovskou radost, dala mi za to milion hubiček, šťastná, je to opravdu zážitek k nezaplacení.

 

Je mnoho aktivit, kterým se můžete se svým psem věnovat, ať už je to jen základní poslušnost, kterou se svým psem zvládnete, nebo pak i další činnosti, které by měly být zábavné pro vás oba. Začínáme malými kručky ve výcviku, čuvač je pes, který nechápe pomalu, on je velice chytrý, mnohdy až vychytralý, proto je nejlepší mu každou aktivitu představit, jako další skvělou zábavu s páníčkem. Když jde páníček cvičit otrávený a znechucený (no zase musím jít dělat tu votravnou poslušnost nebo cokoli jiného), v práci mě dneska někdo hrozně naštval, tak si to jdu vybít (samozřejmě na psovi), jak myslíte, že se bude váš psí miláček tvářit na tuto činnost. V tu chvíli je lepší, na veškerý výcvik se vykašlat a raději jít jen na procházku, nebo nechat pejska pohrát si s kamarády, nadělate méně škody.... Když se na čuvače dívám při výcviku poslušnosti, vrtá jim v hlavě, budu z toho mít, dělám tady ze sebe šaška, tak něco za to chci (baštu, pohlazení nebo jen i to, že má páníček velkou radost, že se mi to povedlo), zadarmo to dělat fakt nebudu, to si raděj lehnu a budu se usmívat na páníčka a dělat, že mu nerozumím. Jééé, já jsem dostal odměnu i za to, že se flákám, juchůů, tak, to tak můžu dělat pořád, ono se zase tak moc neděje a stejně za to něco dostanu. Čuvači jsou často až vychytralí a právě proto je třeba důslednost ve všem, co se po nich žádá. Je těžké odnaučovat chyby a nepřesnosti, které jsme našemu pejskovi umožnili dělat a přitom doufat, že se to jednoho dne sám naučí a pochopí, jak to má být dobře.

S Bárou jsme se naučily zatím od mnoha věcí kousíček a zatím ji hrozně všechno baví. Ráda stopuje, vyhledává lidi (zachranařina), běhá přes překážky (nejen agilitní), chodí poslušnost (samozřejmě za kus bašty a chválení) a vyzkoušely jsme si spolu na táboře i obrany, které ji taky nadchly, takže v tom hodláme pokračovat. Máme ještě mnoho práce před sebou, ale máme radost ze společných her, a tak doufám, že se nám povede složit i některé zkoušky vyšší, pro čuvače né až tak obvyklé. Doufám, že máme vyměřeno ještě spoustu společného času na naše aktivity a budeme moc ukázat, co v nás obou je.

 

Stopy jedna z věcí, co čuvačům opravdu jde, záleží jen na Vás, jestli tuhle zábavu s nimi chcete podniknout, nebo ne. Je to spousta chození na čerstvém vzduchu, takže to prospěje každému z nás. My jsme začínali asi v roce, spíš proto, že se u nás na cvičáku pravidelně nestopovalo, takže jsme se se stopou seznámili poměrně dlouho. Je mnoho výcvikových metod, jak začít, každá má něco do sebe a každá je trochu jiná. Cílem je, aby pes následoval předem našlapanou stopu co možná nejpřesněji a také na stopě nalezl několik námi zanechaných předmětů. I zde platí, že je dobré seznámit již štěňátko se stopou, začíná se méně náročnými, například "jen" na pečlivě vyšlapaném kruhu a poházeném pamlsky(některé jsou i lehce zašlapané) a postupně, s tím jak štěně vyzrává a dokáže se déle soustředit, děláme z kruhu ocásky, až se postupně začne šlapat "normální" stopa proložená pamlsky, kdy na konci stopy je něco moc a moc lákavého. I zde ptalí, že nesmíme nic dělat přes nátlak, ale zábavnou formou. Zde je pro ilustraci pár fotografií z našeho stopování, více naleznete ZDE.

 

Návody, jak správně začít nejen se stopou, naleznete na stránkách KCHSC.